Opravdu máš jasno v tom, co od života očekáváš?

Co vlastně od života chceš? Víš alespoň, co nechceš? Lidé, kteří vědí co v životě chtějí, jsou dnes opravdu ohroženým druhem. Osobně znám jen pár vyvolených, kteří mají nějaké krátkodobé, či dlouhodobé záměry, nebo cíle. Oproti tomu se mi čím dál hlasitěji ozývají lidé, kteří nevědí, co od života chtějí. To je ten stav, kteří lidé definovali jako hledání sama sebe. Jakmile dojde na hmotné statky, lidé mají jasno, co chtějí. To platí, dokud se člověk nezeptá: ,,Co chceš od života? Čeho chceš v životě dosáhnout? Kde se vidíš za pět/deset let?”.

A jaká je reakce na tyhle otázky? Au… Nebojte se snít a nebojte se chtít. Podle mě je dar i prokletí lidstva, že má potřebu a touhu věci pojmenovávat a definovat. Bez jména a jasného vymezení nebo definice zkrátka nemáme představu/jistotu a jsme z toho nesví. Na druhou stranu, jak bychom mohli dosáhnout něčeho, o čem nemáme ani představu? Kdy má život smysl? Musím říct, že jsem tenhle článek hodně překopala, protože se od jeho první publikace v mém životě hodně změnilo, a to k lepšímu. Sami asi tušíte, že témata okolo smyslu vlastního života nejsou jednoduchá a předávat informace o tom jak chytit život za koule není interpretačně úplně snadná záležitost.

Koušu se do ruky a jdu do toho, protože mi na vás záleží! Jestli něco miluju, pak jednoduché principy, a tak jsem si pěkně s perspektivou vyseparovala to, co lidé hledají a potřebují, a přesto to nedokážou pojmenovat, nebo si neuvědomují, že vše co, potřebují ke štěstí, mají.

Life is simple!

Takže něco pro vás hledače – život má smysl, pokud najdete a vydefinujete:

SVOU VÁŠEŇ

VLASTNÍ HODNOTU A HODNOTU SVÉHO ČASU

SVÉ ŽIVOTNÍ HODNOTY

MOTIVACE, PRIORITY A ZÁMĚRY

MENŠÍ CÍLE, KTERÉ VÁS DOVEDOU AŽ K NAPLNĚNÍ ZÁMĚRŮ

Jestli už TEĎ máte AHA moment, normálně mi to napište do komentářů pod článkem, nebo mi pošlete AHA selfiečko na vv@schoolhacker.cz, uděláte mi můj den krásnější a úsměvnější. Děkuji. :D. A teď si to projdeme dopodrobna…

Spokojený život neokrájíš. Všichni chtějí žít šťastně, až do smrti. Miluju pohádky, a ještě víc, když se stávají skutečností. Proto nechápu, že se lidé snaží vyjmout některé části života a žít nerovnoměrně bez nich. Práce, vztahy, zdraví a peníze – to vše dohromady znamená život. Věřím, že člověk dokáže žít opravdu spokojeně, jen když tyto částice života vybalancuje ve stabilní atom. Jakmile budete žít v nerovnováze těchto pomyslných čtyř kvadrantů, k ničemu dobrému to nevede. Jak by asi dopadl takový průzkum spokojenosti těchto kvadrantů u nás v ČR, nebo SR? 😀 K tomu asi nemusím nic dodávat.

Všichni chtějí být šťastní.

Lidé si často myslí, že se musí něco stát, aby byli už navždy šťastní. Uf. Máte přesně 3 vteřiny na probuzení. 3…2…1… Štěstí je pocit a stav mysli, který si uvědomíme v jediném okamžiku, a rozhodně to není stav trvalý, proto se snažíme o opakování těchto okamžiků. Nečekejte na žádné AŽ! Dovol si být šťastný! Tenhle okamžik bude a je tím nejlepším, tak ho PROŽIJ!

Vášeň je priorita

Na to, proč jsem se rozhodla zaměřit se na vášeň, je jednoduchá odpověď…

Každý vidíme to koření života v něčem jiném, ale společné je právě to zapálení a vášeň pro danou činnost, která dělá náš život naplněným. Mojí osobní vášní je svoboda a prostupuje s mou pomocí všechny oblasti mého života. Když jsem přemýšlela co je TA tajná ingredience toho, co by se dalo nazvat spokojený – šťastný – naplněný život, vždycky mě to dovedlo k vášni. Pokaždé když se pro něco zapálíme, znamená to, že nás to baví a naplňuje a je jedno, jestli se to týká práce, koníčků, vztahů, osobního růstu atd. Pokud jsme zapálení, pak jsme v tu chvíli unešeni.

NACHÁZÍME A ZTRÁCÍME SAMI SEBE VE STEJNÝ MOMENT…

TO je podle mě TEN smysl života… Ta chvilka, pro kterou dýcháme. Nechte v sobě ten plamen vášně vyrůst, ať už jej najdete v čemkoliv co děláte…

Když nemáte tušení, co vás baví

Pokud máte pocit, že nevíte co vás baví, pak to pravé poznáte právě podle toho, že jste do toho na maximum zapálení. Ideální je udělat ze své vášně také příjem. 😉 Jestli máte pochybnosti o tom, jestli vás něco baví, pak se zeptejte sami sebe, jestli byste danou činnost dělali i zdarma a máte odpověď. Lidé většinou nevědí co je baví, nebo opačný extrém – baví je toho hodně. Obojí situace má řešení a ne jedno… Pokud nevíte co vás baví, zkuste se teď vrátit ve svých vzpomínkách do doby, kdy jste zdárně vy i vaši rodiče přežili první vlnu A PROČ?, až do doby kdy jste si přestávali hrát a začali moc myslet. Na co jste si hráli? Jaké činnosti vás bavily? Jaké činnosti vám šly opravdu od ruky? Opravdu vzpomínejte a napište si to. To, že jste si hráli na policajta, nebo na kapitána vesmírné lodi nutně neznamená, že je to vaše poslání, i když někteří šťastlivci dělají to, co chtěli už jako malí caparti.

Jde o to najít souvislosti a společné vlastnosti z jednotlivých činností či povolání. Např. policista/hasič, jeho vlastnosti jsou: odpovědnost, pomoc druhým, oddanost, hrdinství, síla. Podobně uvažujte i o sportovní a umělecké činnosti. Spíše než povolání vycucejte vlastnosti, které vás lákaly, nebo vám šly od ruky.

Pokud najdete společné vlastnosti/rysy v činnostech z minulosti i přítomnosti, můžete podle toho najít tu svoji hodnotu a poslání. Pokud se v ničem nevidíte, opravdu vám nezbývá, než si alespoň vymezit to, co konkrétně byste v životě dělat nechtěli – zejména profesně. A můžete vylučovací metodou dojít k variantám, které naopak za zkoušku stojí. Nejde o to tupě lpět nad tím co nechcete, protože tím spíš si to přitáhnete. Jde o to mít představu, kterou cestou jednoduše jít nechcete. NECHCI, NECHCI! Nejdůležitější je, aby nás práce/činnost/život bavili.

Představte si deset lidí, kteří dělají stejnou věc a jen jeden ji dělá s vášní. Kdo myslíte, že bude ve svém oboru úspěšnější? Teď mám sice chuť říct ten, co bude mít lepší marketing 😀 , ale snad chápete, proč je tak důležité mít vášeň pro to co děláte.

Jak si vybrat TO správné?

Pokud vás naopak baví spousta věcí a dokonce máte mnohostranné talenty a chtěli byste dělat všechno a to ideálně HNED nebo TEĎ, pak vás vítám v mém světě. Už jste asi pochopili po těch letech co spolu žijete, že to asi nebudete mít úplně jednoduché, nemluvě jen o profesi. Já mezi tím co mě baví a profesí nedělám rozdíl – směřuji veškeré vědění a vlastní hodnotu ke všem činnostem v mém životě. Prostě žiju… Pokud trpíte jako kdysi já, že se vás někdo (většinou rodiče/učitelé/partner) snaží nacpat do kostičky, do které se prostě kurva nevejdete, nevěšte hlavu… Prostě nejste kostičky. U vás speciálně neplatí ,,vyber si co chceš studovat, vystuduj a dělej to celý život“.

Jestli jsem něco pochopila, pak to, že mnoho talentoví lidé nejdou definovat jedním slovem, natož povoláním. Smiřte se s tím, že vy nebudete dělat nikdy jednu věc, a pokud ano, asi vás to nebude naplňovat a jestli přijde někdo a řekne vám, že máte dělat jen jednu věc, tak ho pošlete do prdele i se všema jeho kostičkama. 😀 Osobně dělám různé věci a střídám to podle priorit (časových, finančních, informačních atd.) a stejným způsobem řeším i projekty a byznys. Chodí mi různé nápady na opravdu různorodé činnosti a byznysy a já opravdu věřím, že na všechno se v jistém sledu dostane a zatím se daří. A jestli něco nesnáším, což bude pravděpodobně dřív nebo později i váš případ, větu ,,CO VLASTNĚ DĚLÁŠ?“. To je přesně to, o čem jsem teď psala – lidi se začali definovat povoláním/zaměstnáním. Já to vzdala s vysvětlováním nedefinovatelného a pro ukojení druhé strany jsem začala používat slovo freelancer. Pod to se schová alespoň malá část toho co dělám. Lidi pak stejně neví co to je, vygooglují si to a neví dál.

LOVE IT.

Takže vám, mnohostranní unikáti, radím, opravdu podumejte nad vlastní hodnotou, nad tím co všechno umíte, jak rychle se učíte. Přijímejte výzvy, zkoušejte a dělejte to, co v dané chvíli dělat můžete s tím co umíte (pravděpodobně se potkáme na volné noze). Nečekejte až vám někdo hodí kost – občas si musíte příležitost pro sebe vytvořit. Taky mi nikdo neřekl, ať založím projekt Schoolhacker.cz a přesto tu je… Stále tápám. V tomto ohledu jsem ráda, že existuje kniha, která mi v tomto ohledu opravdu hodně pomohla. Vlastně je to jedna z mála knih, která mi reálně pomohla. Kniha se jmenuje Jak dělat co nás baví a dostat za to zaplaceno od Johna Williamse. Williams označuje v této knize multifunkční talentované hledače toho pravého jako players (hravce), což je myslím dost trefné. Kniha z vás vymámí (pokud opravdu zapnete mozek), co by vás bavilo nebo baví, a pak vás donutí to převést na reálné živobytí. Líbí se mi, že Williams spojuje věci, které se zdají na první pohled nespojitelné. Já jsem u ní měla popravdě průjem nápadů a nakonec to skončilo (začalo) u Schoolhackera. A teď na začátku 2017 už mám naplánováno a částečně realizováno sedm dalších projektů… Takže vlastně už nejsem jen freelancer, ale taky projektový manažer… LOL!

Člověk k nezaplacení

Jedna z nejdůležitějších věcí v životě je znát svou hodnotu. A jsem neskutečně ráda, že mám dar vidět hodnotu v ostatních lidech a i díky tomu jim pomáhat transformovat je a jejich životy. Ale věřím, že vy to s malou pomocí zmáknete sami a o to víc bude vaše potěšení z vás samotných. Znát svou hodnotu znamená, že dokážete definovat sami sebe a vaše ryzí přednosti a vlastnosti. Ano, jistě jste skvělí a úžasní, ale nevypovídá to o vás nic konkrétního. Abych objevila vlastní hodnotu, musela jsem analyzovat to, co mě bavilo v dětství, to co mi šlo v zaměstnáních při konkrétních činnostech a pak to, co mě bavilo ve volném čase. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila vlastní hodnotu, tak jsem tehdy nesla šéfové výpověď. A než jsem odešla, stihla jsem nahlodat i ostatní kolegyně, aby se zamyslely nad tím co je baví a co od života chtějí.

Bylo na nich, jak se k tomu postaví. Nejprve vypište veškeré vaše úžasné i méně úžasné vlastnosti, talenty, umy co máte a to včetně toho, co vám přijde jako blbůstka. Vypište všechno. VŠECHNO, i to, že si dokážete okousat nehty na nohách… 😀 Zavzpomínejte, co jste rádi dělali jako malí caparti, čím jste chtěli být, co vám šlo a bavilo, na co jste si hráli. Pak dumejte nad tím, co vás na těch činnostech bavilo. Pak postupujte k vlastnostem a zájmům až do přítomnosti. Nemusíte se strkat za každou cenu do škatulky, ale zkuste najít pro skupinky vlastností společného jmenovatele (podstatné jméno je podstatné), ať už jde o profesi nebo nikoliv a věřím, že se k vlastní hodnotě dopátráte ;). Doplňte za slova JÁ JSEM podstatná jména, nikoliv přídavná. Nedávejte si vlastnosti, PŘÍMO vyjádřete kdo jste. Vždy jde o to, co vás jako člověka naplňuje, co dokážete jen vy, narozdíl od vašich přátel či kolegů.

Problém většiny z nás je, že bereme věci, co nám jdou od ruky, jako samozřejmost. Uvědomte si prosím, že věci, které dokážete, nejsou samozřejmost a ostatním přinášejí hodnotu. Neříkejte za tyhle zdánlivé maličkosti NENÍ ZAČ, ale RÁDO SE STALO/DĚJE. Skromnost vs pokora. A teď šáhněme trošku do slovíčkaření na moje oblíbené téma SKROMNOST VS POKORA, protože mi přijde v bádání o vlastní hodnotě hodně důležité a slova jsou neskutečně mocná. Prosím, zapomeňte na skromnost! To je jeden z nejhorších programů, co nám naši předci vůbec mohli předat.

Skromnost popírá sebelásku.

Nenechte si ani od sebe, ani od jiných říkat, že nejste dost dobří, dost krásní, dost bohatí, dost užiteční, dost… DOST!
Neptejte se jestli můžete! Hodně lidí mi říká, že jsem drzá. Ano, jsem. DOVOLILA JSEM SI jít za tím co chci a nebudu se nikomu omlouvat za život, jaký žiji, a za to jaká jsem. Tohle je moje osobní doporučení pro vás, kdo čtete tyhle řádky:

NEPTEJ SE JESTLI MŮŽEŠ, HLEDEJ ZPŮSOB A DĚLEJ CO CHCEŠ!

Teď úplně cítím, jak se ve vás ozývají ty společenské mozkové programy typu: to je ale netaktní, to je neslušné, to je ignorantské, to není soucitné, to je arogantní, to je ignorantské, to je egoistické… Prober se z těch přesvědčení, brouku! Neříkám choď přes mrtvoly, neříkám páchej trestnou činnost, ale tak kurva žiješ svůj život, nebo život podle někoho jiného?! Buď budeš skromný slušňák co bude NORMÁlNÍ a žít ve svojí kostičce, nebo budeš neNORMÁLNÍ, trošku šílenec, trošku umělec, ale hlavně tvůrce svého života bez omezení a věř mi, že veškerá omezení začínají právě v tvé hlavě. Mimochodem kolik normálních a skromných úspěšných lidí znáte?!

Vděčnost a uvědomění, že můj život není samozřejmostí, ale darem, který je třeba využít, úcta, respekt a láska k životu a bytí, úcta k sobě samé, že jsem nedílnou součástí té obrovské vesmírné skládačky jménem existence – tomu já říkám POKORA. To, že jsem rebel a dělám si věci po svém, mě nečinní o nic méně pokornou a vděčnou… Ale na skromnost vám fakt seru. Čas a jeho hodnota vám, kdo chápete jak funguje kvantový čas, nemusím vysvětlovat, jak důležité je žít tady a teď, protože jiný čas neexistuje. Ovšem naše těla jsou doČASná, a proto je pro nás přirozené vnímat především ten chronologický čas… A přitom mi to tak nepřipadá, když se podívám kolem sebe. Nepřipadá mi, že by lidé vnímali svou křehkou smrtelnost a dočasnost, protože většinu svého času tráví buď v práci nebo jinou nesmyslnou činností.

Lidem nedochází, že smlouva o pracovním poměru je nájemní smlouva nejen na jejich mysl, znalosti a čas, ale většinou i na jejich těla, která musí být téměř každý den v určitý ČAS na určitém místě. Váš ČAS v tomto životě, je tou jedinou omezenou komoditou. Já svou pozornost orientuji směrem k automatizaci a vytváření systémů a příjmů tak, aby fungovaly po počáteční časové i jiné investici bez mojí fyzické potřeby. A teď z drsnějšího soudku – pokud pracujete pro peníze, jste děvky a ještě horší uvědomění je, že peníze se stejně nevydělávají prací. Pokud jste dosud neopustili zaměstnanecký poměr kvůli tzv. JISTOTĚ, pak vám musím sdělit, že jste blázni, pokud jste závislí na jednom příjmu… Jakmile přijdete o práci, zhroutí se vám váš JISTÝ domeček z karet na hlavu, a kdo by to byl neznal včetně mě.

Kam vlastně směřuješ?

Náš život je pro nás uspokojující nebo ne, podle čtyř elementů, mezi kterými se snažíme podvědomě balancovat. Jsou to naše hodnoty, priority, pohnutky/motivace a záměry/cíle. Pátým elementem je samozřejmě náš život. Nespokojenost, kterou cítí hodně lidí, je často vytvořená skrze uměle vytvořené potřeby/cíle/představy. Dám jako příklad takovou klasiku toho, jak přejímáme představy a cíle od druhých. Když zavřete oči, co si představíte pod pojmem ÚSPĚCH?

Tak a teď přiznejte barvu, kdo tam viděl věci jako nějaký super drahý bourák, dům, sexy šťabajznu/šťabajzny, cestování první třídou, chlápka v obleku – prostě luxus. Neříkám, že chtít luxus je špatné, vůbec ne, je to super a dopřávejte si ho. Teď se ale zamyslete, jestli jste to skutečně vy, kdo si tohle přeje, nebo vám byla tahle představa nasazená. I já jsem byla obětí cizích představ a marketingu. Měla jsem kdysi představu o svém byznysu a pořád mi tam ale něco nesedělo a pak mi došlo, že tohle nejsem já, a tak jsem prostě musela začít od znova. Tohle se týká všech oblastí našeho života, proto je důležité odtrhnout se od reklam tam venku, které vám více či méně masírují mozek a zaměřit se na sebe a do sebe. Nenechte se mýlit, miluju a dělám marketing a pozoruji jeho vliv na prosté mozky smrtelníků. Ale teď zpět k naší čtveřici elementů… Musím říct, že tyhle čtyři věci jsou naprosto zásadní k pochopení toho, jak si vytvořit svůj dokonalý svět. Jestli tohle někdo dokázal podat tak, aby to pochopil a začal dělat i naprostý laik, pak to dokázal Jiří Vokiel Čmolík v knize Tři klíče (s)tvoření vlastní reality.

Tahle kniha je pro většinu lidí absolutní zásah do jejich komfortní zóny, protože je herně-pracovní a donutí vás jít pod pohodlný povrch vašeho života. Už po pár stránkách pochopíte, že tohle není žádná beletrie a pečlivě vás doprovodí do úzkých nepříjemných věcí ve vašem životě, pak vás donutí je rozebrat a pochopit a na konci vás vyplivne o něco lehčí a moudřejší. Pokud s touhle knihou zapracujete poctivě, pak na jejím konci budete přesně vědět co chcete, proč to chcete, a že je to v souladu s tím co řešíte, ctíte a milujete.

Hodnoty

Podle hodnot žijeme svůj život. Hodnoty definují roviny našeho života, ve kterých se pohybujeme, např. RODINA, LÁSKA, JISTOTA, SVOBODA, HOJNOST atd.. Například jednou z mých nejvyšších hodnot je SVOBODA a můj život ještě před dvěma lety nekorespondoval s touto hodnotou, proto jsem byla nešťastná. Chtěla jsem, aby se svoboda promítla do všeho, co dělám a začala jsem na tom intenzivně pracovat. Vzdala jsem se zaměstnání (protože jistota je opakem svobody) a začala žít jinak. Všechno bylo vůči sobě vybalancované, proto mi vesmír nahrával a bylo pro mě snazší vytrvat. Přes všechny překážky jsem věděla, že všechno co dělám je pro mě tím nejsprávnějším v dané chvíli v mém životě.

Ujasněte si, jestli děláte a žijete podle hodnot, které jsou vaše a které chcete. Pohnutky a záměry Tady si hodně lidí myslí, že má jasno. Popravdě i já stále ladím a je to v naprostém pořádku ruku v ruce s mým růstem. Záměry a cíle se mění a je to OK. Záměrem rozumím něco, čeho chci dosáhnout a může tam být cokoli, od úžasného partnera až po let do vesmíru, nebo dosáhnutí vybalancovaného života. Záměry pak kouskuji na menší kroky, které zahrnuji do denního plánování, přesto neomezuji způsob jakým záměru dosáhnu, to už nechávám na vesmíru a ten mě vždycky mile překvapí. 😉 Prověřte si vaše cíle, ujasněte si proč je tolik chcete, proč to děláte a jestli je to to, co opravdu chcete VY a ne nikdo jiný. Každopádně záměry musí korespondovat s hodnotami a pohnutkami. Pohnutkou myslím konkrétní motivaci a odpověď na otázku PROČ TO DĚLÁM a PROČ TO CHCI. Bez silného PROČ nedosáhnete záměru jaký chcete.

Priority

Priorita je to, co má aktuálně vaši pozornost. Zahrajeme si na VESMÍR a dáme úžasný příklad toho, jak to celé funguje a nefunguje. Berte v potaz možnosti, které život a vesmír nabízí. Náhody opravdu neexistují. Klasika z řad mých známých a přátel. Nějaká svobodná duše je na pracáčku. Její hlavní hodnotou je SVOBODA a KREATIVITA, ale chybí jí zrovna PENÍZE na pokrytí základních potřeb a hledá ZAMĚSTNÁNÍ. Penízky a jejich shánění je její priorita, záměry jsou úplně někde jinde, dejme tomu CESTOVÁNÍ, motivace pro cestování je, že miluje POZNÁNÍ. Vidíte, že to není úplně v souladu, protože se tady bijí záměry (cestovat vs pracovat), motivace a dokonce hodnoty (jistota vs svoboda). A teď jako Vesmír můžeme navrhnout několik variant toho, jak může situace dopadnout i když to úplně neladí – vše je možné a nic není definitivní:

a) Nemůže najít vhodnou práci pro sebe, a tak vezme první a špatně placenou a ubíjející práci, která se jí namane.

b) Uzná, že místo svobody právě potřebuje jistotu. Dostane nabídku u velké společnosti na místo asistentky kreativní ředitelky. Z výplaty pokryje vše včetně cest do zahraničí.

c) Doma náhodou narazí na stránku s prací v zahraničí. Domluví se přes agenturu a frčí na půl roku pracovat a cestovat.

d) Vyprdne se na hledání zaměstnání, začne dělat co jí baví, živí se na volné noze a nakonec má finanční pokrytí i na cestování.

Ptáte se, co si z tohohle máte odnést? Vesmír vás neustále zkouší jak moc jste věrni svým hodnotám a záměrům. Zkouší vaši vytrvalost a nutí vás přemýšlet a ladit vaše hodnoty, záměry, motivace a priority.

Zaměřeno na cíl a konkrétnost

Když už si volíme nějaký cíl, tak děláme většinou dvě chyby:

1) Začneme hned řešit nejlevnější způsoby jak cíle dosáhnout, aniž bychom se na cíl více zaměřili. To znamená, že se snažíme o to, abychom cíle co nejrychleji a bez práce dosáhli. Smiřte se s tím, že čím větší cíl, tím větší jsou překážky a uvědomte si, že VY jste větší, než vaše problémy.

2) Jsme málo konkrétní. Typický příklad – Chci být bohatý. Co ale pro vás znamená být bohatý? Každý máme jiná měřítka a standardy. Napište a myslete na konkrétní částku. Cíle i sny musí být co nejkonkrétnější.

3) Tenhle bod původně zněl – dávejte cílům termíny, ale po mojí mnohonásobné zkušenosti za svou osobu tvrdím, že tady funguje tzv. božské načasování. Lekce i dary v životě dostáváme v nejlepší možnou chvíli.

4) Visionboard – podceňovaný, nebo přeceňovaný? Je důležité vidět vaše cíle na papíře každý den před sebou? Ano. Upevní visionboard vaši víru, že to co tam je se zhmotní když budete dělat akce? Ano. Tak proč toho nevyužít? Já beru visionboard jako blbenku na nákup a vesmír je pro mě jeden velký supermarket. Je mi jedno jak moc šílené je věřit, že vše co se na visionboardu objeví se splní. Mně se to plní i s bonusy. Jsou tam mé sny/přání/vize/potřeby/záměry a je to při práci velká motivace. Připomíná mi to, PROČ TO VŠECHNO DĚLÁM. Takže je třeba se spíš ptát: ,,Proč nemít visionboard?“.

I malé cíle jsou cíle

Jakýkoliv cíl a záměr vás vytrhne z plácání se životem. Nemusíte mít dvacetiletý plán do budoucna (s velkou pravděpodobností vám stejně nevyjde). Ale mějte alespoň jeden cíl. Jediná věc, za kterou jdete, vás dokáže vytrhnout ze života beze smyslu. Potkala jsem mnoho lidí, kteří se jen tak plácali životem a nevěděli, z čeho jsou tak strašlivě frustrovaní, nespokojení a nešťastní. Po ničem netoužili. Často proto, že neměli čas. Neměli ani čas nad tím přemýšlet, protože od tohoto účelu tu existuje systém práce a dalších činností, který náš mozek i tělo naplno zaměstnává. Dolaďuje ho rutina a vyplňuje možné úniky z tohohle řetězce. Pokud je nějaká věc, kterou chcete, nebo nechcete dělat a přistihnete se, jak tvrdíte, že nemáte čas, pak si vzpomeňte na toto:

Pokud to chceš, musíš si na to čas udělat.

Budete muset dosavadní harmonogram zkrátka přizpůsobit. Až tenhle článek dopíšu, pošlu ho rovnou několika známým a vsadím se, že mi řeknou že na to nemají čas. 😀

Myšlenky, slova, činy…

Když lidé myslí, je to fajn. Když si lidé nenechávají své myšlenky jen pro sebe, je to skvělé. Ale když lidé začnou realizovat své myšlenky, mají můj obdiv. Dělat věci je lék na všechno. Můžete mít kolik informací chcete, ale když je nepoužijete, je to k ničemu.

Nejednou se mi ozval nějaký známý, jak o dané věci přečetl snad všechno možné a že to bylo k ničemu. Dala jsem vždy jedinou otázku: Co z toho všeho jsi skutečně využil v praxi? Asi už tušíte, jak to dopadlo. Mít informaci není to samé jako si ji plně uvědomit a použít ji. Já vlastně závidím jednodušším lidem, než jsem já a otevřeně to přiznávám. Lidé jako já moc přemýšlí a často úplně zamrznou. Pořád uvažují pro a proti ve chvíli, kdy už mají realizovat. Zbytečně dopředu rozebírají detaily, nebo sbírají další a další informace. Ano, jistě je skvělé vědět důsledky našich rozhodnutí ještě než danou věc vykonáme, ale nesmí nás to zastavit v dělání. Za to takový průměrný týpek nad tím tolik nepřemýšlí a prostě to udělá. PROSTĚ TO UDĚLÁ!

Takže pokud zrovna teď nad něčím přemýšlíš, nebo ještě hůř jen žvaníš: ODHOĎ EMOCE A PROSTĚ TO UDĚLEJ!

Mojí oblíbenou kategorií lidí, u kterých se fakt neudržím a dělám si z nich prču, jsou lidi, kteří se snaží motivovat a koučovat další lidi a bombardují je miliardou motivačních citátů a rad, podle kterých sami nežijí. Stejně tak lidé, kteří se dají na osobní nebo duchovní růst, tak občas dostanou přes držku, protože jsou povrchní. ANO! Narážím na speciální kategorii ,,zasraných sluníčkářů“, kteří nechápou rozdíl mezi POZITIVNÍ MYŠLENKOU A MINDSETEM. A věřte mi, že teď mi neujela ruka na caps lock. Pokud si myslíte, že stačí pozitivně myslet, když se vám sype život a popel na hlavu a všechno bude (nebo JE) dobrý, tak si to užijte. BULLSHIT! Mít pozitivní mind set (nastavení mysli) znamená, že když se mi věci serou pod rukama, pak situaci přijmu a řeknu si ,,ANO, je to na hovno a chci vědět proč…“, a pak se zaměřím proč daná situace vznikla a co mi měla ukázat, abych se z ní poučila, zasměju se, zvednu se a jedu dál.

Takovéhle situace se mi před pár lety děly často, protože jsem měla špatně nastavené hodnoty/priority/záměry… aneb člověk co miluje svobodu, přece nemůže žít v kostce…

MAKAT NA SOBĚ BOLÍ.

Pokud jste se dali na jakýkoliv růst a žádná témata se vás nedotkla ani nezabolela, pak asi děláte něco špatně… A to něco je, že jste ještě nevyšli z komfortní zóny. RŮST JE AŽ ZA HRANICÍ KOMFORTNÍ ZÓNY. Buď jseš TRUE, nebo FALSE. Pokud spadáš do kategorie false, pravděpodobně tě čeká od života nějaký pěkný extrémek, aby ses probudil/a. Ale pozor! Lekce tu jsou, abychom se z nich učili, jinak se nám začnou vracet v cyklech. Pokud máte pocit, že vám život strká opakovaně klacky pod nohy, pak jste se náležitě v konkrétní situaci ještě nepoučili. A věřte mi, že často až extrémní situace dokážou pohnout s většinou z nás. Vítejte tu změnu a transformaci, život se vám nerozpadá jen tak, takže se podívejte na vaší situaci z dálky a rozeberte si co děláte špatně a tím nemyslím podle měřítek jiných lidí.

Zaměřeno na upřímnost

Upřímnost je vlastnost, za kterou mě hodně lidí nemá rádo. Chápu to ale jen u lidí, kteří nechtějí růst. Nemluvím teď o kritice – to je otázka toho, jak moc je člověk schopen unést konstruktivní, nebo destruktivní kritiku. Teď myslím to, když vás někdo postaví před fakt, ať už jste to vy sami, nebo někdo další. Kdo z vás se dokáže zastavit ve všem co dělá, zanalyzovat a vyjádřit v jaké situaci se právě nachází? Jak chcete jít někam, když ani nevíte, kde jste? Tohle je také z kategorie hledání sama sebe. Upřímnost je jednou z vlastností, které si na lidech vážím nejvíce. Tihle lidé se neodvolávají na chyby druhých a dokážou své chyby uznat, omluvit se za ně, poučit se z nich a jít dál. Tihle lidé nenadávají na špatný život, malý důchod, málo peněz v práci, že měli špatné dětství, že rodiče byli chudí. Uvědomují si, že vědomě nesou nebo nenesou odpovědnost za svůj život. Tihle lidé dokážou přiznat obavy, strachy, své bloky a s nadsázkou svou smrtelnost. Jestli by tohle někdo označil za jejich slabé stránky, pak tyhle lidi obdivuji a miluji za to, že si uvědomují své slabé stránky a pracují s nimi. Definice problému je první krok k jeho řešení. Jde o to mít odvahu, podívat se do zrcadla… Upřímný a přímý je kdekdo, ale lidé kteří jsou upřímní sami k sobě, to jsou ty pravé perly na dně mořském.

Rozhodni se

Zákonodárce nám v 18 letech sdělil, že jsme dospělí, plnoletí, neseme za naše jednání plnou odpovědnost, včetně té trestní, a pak nás vypustil do světa. Jestli jsem něco v životě pochopila, tak to, že dospělost není o věku, ale o zkušenostech a rozhodovacích schopnostech. Jakmile nejste schopní o sobě rozhodovat, pak o vás budou rozhodovat jiní. Pokud nebudete vědět, co chcete, ani co nechcete, řekne vám to někdo jiný. Buď budete žít podle sebe, nebo podle někoho jiného. Rozhodni se právě TEĎ!

Doufám, že jsem vás nahlodala 😉 Není lehké si pokládat otázky okolo smyslu života a už vůbec ne si na ně odpovídat, ale když to dokážete a začnete na svém životě pracovat, odměnou vám bude opravdu naplněný život a dnes vím, že tohle není jen pohádka… Pro hodně z vás i jen pouhé čtení tohoto článku je výstup z komfortní zóny a jsem na vás také náležitě hrdá! Můžete mi své dojmy i pojmy nechat v komentářích pod článkem, veškerá zpětná vazba vítána! Takže pokud do mě chce nějaký hater cpát svou energii, sem s ní, ráda ji přijmu! 😀 Rovnou říkám, že ignoruji poznámky, typu že jsem sprostá, atd. Vím, proč takto slova používám a není to kvůli tomu, abych ukázala, že jsem vulgární, ale proto abych něco zdůraznila, a pokud jste si těchto slov všimli, můj záměr se povedl… 😉 Pokud s vámi tento článek rezonoval a oslovil vás, určitě ho sdílejte svým přátelům a dalším hledačům, budu jedině ráda a oni ve výsledku také 😀 Pro další inspirativní dávky energie z mojí dílny si můžete chodit do vášnivé skupiny na FB 😉

Děkuji všem, kteří chtějí svůj život a sebe přeměnit v jejich nejlepší možné verze… V.V.

Veronika Veselá –  www.schoolhacker.cz

Rebel, lifehacker, umělec, tvůrce, freelancer, leader, vizionář, podnikatel, schoolhacker a hlavně svobodná duše. Zajímá a fascinuje jí, jak věci a lidé fungují. Naplňuje jí, když může motivovat, inspirovat a ukázat lidem jejich vlastní hodnotu a možnosti jak žít lepší život.