Tuším, někdy před tři čtvrtě rokem, se mi v hlavě honily myšlenky o tom, kdy je nejlepší čas začít s podnikáním. Aby nás to stálo co nejmíň peněz a zároveň začala běžet doba, kdy nabereme zkušenosti k tomu, abychom mohli být nakonec úspěšní. A my, v našem českém systému, to máme nastavené tak, že jakmile si uděláme živnosťák a staneme se OSVČ, tak jsme již zodpovědní sami za sebe a nikdo za nás nezaplatí sociální a zdravotní pojištění. Takže si ho musíme platit sami a tento náklad se pohybuje okolo 4 000 Kč měsíčně.
No a teď sami uznejte. Jste po škole a máte nějaký nápad, nějakou ideu na podnikání. Založíte si živnosťák a už nemáte tzv. ochranný status studenta a každý měsíc odvádíte 4 000 Kč. A zatím nevyděláváte. Blbé co?
A proto je super využít toho, že jsem student a využít nabídku státu podnikat na tzv. „vedlejšák“. Než do toho skočíte po hlavě, je fajn mít myšlenkovou mapu s určitými kroky a jasným cílem. Na podnikání se nejde nikdy úplně dopodrobna připravit, ale je dobré vědět, co od toho očekáváte.
A opravdu si myslím, že ten nejlepší čas je právě při studiu. Vím, můžete mi teď oponovat tím, že jste rádi, že máte vůbec nějaké volno a že se učíte. Ale to, co se učíte, tak to je stále jenom teorie a vy musíte získat i tu praxi. A praxi získáte zkrátka tím, že do toho šlápnete. A při studiu je dobré to, že když si založíte živnosťák, tak máte právě podnikání na onu vedlejší činnost. Do této skupiny spadají studenti, pak rodiče na rodičáku, důchodci a také zaměstnanci. Ano, můžete začít i při práci, kdy jste klasicky zaměstnaní. Ovšem zde si dejte pozor na to, aby vám to zaměstnavatel vůbec umožnil. Někdy se může jednat o tzv. střet zájmů, popř. jste-li státní zaměstnanec, tak podnikat nemůžete. A tak to je.
A já si opravdu myslím, že je nejlepší čas začít právě při studiu. Jste mladí, vitální, bez závazků a ještě tzv. ne moc zkažení. 😉
Když si to vezmete, tak studium na VŠ trvá 3 roky na Bakaláře a další dva roky na Inženýra či Magistra. To máte dohromady 5 let. A během té doby, když budete mít dejme tomu celých 5 let živnosťák a bude se něco dít, tím je myšlena akce z vaší strany a budete něco dělat, tak během té doby si budujete základnu svého byznysu a když pak školu doděláte a zjistíte, že to vaše úsilí k něčemu bylo, tak je to super. A když zjistíte, že ne, tak alespoň víte, že jste to zkusili a můžete se vrhnout na kariéru zaměstnance. Ale vsadím boty, že to se nestane. Protože, když člověk věnuje něčemu úsilí, odměna přijde a výsledek se dostaví. Záleží jen na Vás, jak do toho šlápnete.
Cílem projektu Podnikající student je objevit ve vás, studentech, skrytý potenciál a pomoci vám rozšířit povědomí o podnikatelském prostředí. Zkrátka budovat důvěru sám v sebe a nalézt tak svou vlastní hodnotu.
Student, který chce podnikat, začíná s málem nebo s ničím. Většinou to tak je. A proto je nejlepší si v tomto čase budovat klientelu a posilovat svou značku na trhu.
Dám vám příklad. Mám přítelkyni, které si vážím za její odvahu. Je to studentka 4. ročníku na střední škole. Studuje technický obor a miluje umění. Ráda maluje a miluje kontakt s lidmi. Rozhodla se, že si ve volném čase bude přivydělávat jako MakeUp Artist, místo válení se u telky. Začala své služby nabízet nejprve přes známé za pár drobných, aby se jí zaplatil materiál, postupně se to rozkřiklo, založila si Facebook a dnes už má díky tomu vybudovanou dost velkou klientelu, která ji za ten čas strávený s ní ráda zaplatí i 500 Kč. Chápete? Není to o rychle vydělaných penězích. Všechno má svůj čas a dobu zrání. A bůh ví, kde bude třeba za rok, za dva, za tři, a proto si jí nesmírně vážím. Má můj velký obdiv.
Pak jsou i jiní lidé. Kamarádka třeba ráda šije, jde do sekáče, tam nakoupí věci z krásných látek za desetikoruny. A ona má ten úžasný dar, přeměnit staré, nefunkční věci v krásné modely a módní trendy. Co ji to stojí? Minimum peněz a čas.
A to je smyslem Podnikajícího studenta. Když nemáte počáteční kapitál na zboží, prodávejte služby, sami sebe, to co nejlépe umíte a s minimem provozních nákladů! A ne abyste zakládali obrovské firmy s nulovými zkušenostmi.
Jenže vy ty zkušenosti nezískáte jinak, než že se do toho pustíte. Po malých krůčcích. A každá špatná zkušenost je dobrá, protože se z ní může člověk poučit a v budoucnu reagovat lépe.
Podnikající student vznikl proto, aby našel ten skrytý potenciál v lidech, kteří studují a aby jim ukázal, že to jde i jinak, než jen vychodit školu a začít pracovat v nějaké velké korporaci a dělat tak pro někoho jiného. Jo, ono vám to ze začátku to uspokojení přinese, přičichnete si k penězům, ale postupem času zjistíte, že nemáte na nic čas a jste otroky systému. A teď si to troufnu říci tak, jak to bohužel je. Je to všechno jenom o moci. A buď jste zkrátka ten, který poslouchá, nebo jste ten, kdo to řídí. A já si myslím, že nejlepší je být svobodný a dělat práci, která je vaše a budovat si svoji značku. A mně to trvalo docela dlouho, než jsem to pochopila a samozřejmě jsem si musela projít vším tímhle, co vám nyní říkám. Jsem moc ráda, že jsem to pochopila, byť ve svých třiceti letech. A tak to zkrátka je.
A taky vím, že plno lidí, má v sobě strach z toho, že to nedá, že to nedokáží, že to neumí a porovnávají se s ostatními – tak toto prosím vás nedělejte. To je ta největší chyba, kterou můžete udělat, protože se dostanete do stresu. A když vám někdo tvrdí, jak je trh přehlcený, a že je to strašně těžké, a že podnikatelé vstávají v 5 ráno a končí v sedm večer, tak to je zkrátka něco špatně. Takhle bych to já nebrala. Podnikání je hodně o sebedisciplíně, o umění si věci uspořádat, najít sám v sobě svojí hodnotu, umět samozřejmě věci prodat, být lidský a stát si za svým. Jakmile něco chcete, tak si za tím stůjte. A snažte se od sebe držet dál takové ty lidi, kteří vám budou říkat, že to nepůjde. Ono to jde, ale nejde to všechno hned. Všechno má svůj vývoj a dobu zrání, jak už jsem zmínila.
A vy první musíte projít určitou fází, tzv. přípravnou, která vás na to všechno, co nadchází, připraví. Protože nejlepším učitelem v našem životě je prožitá zkušenost. A tak to prostě je. Takže, když vám teď něco říkám, můžete si myslet: „Jo, ta frajerka má asi pravdu, něco na tom bude“. Dokud si to však neprožijete na vlastní kůži a nezískáte vlastní zkušenost, tak to málokdo pochopí. Zkrátka je důležité se rozhodnout a jít si za tím, co je pro vás osobně důležité a v čem vnímáte smysl. Jo jasně, někdy se lekneme a uděláme krok zpátky, ale my sami také pak můžeme to rozhodnutí kdykoli změnit a udělat zase dva kroky dopředu. Vždycky je to jenom o nás samotných.
A jakmile podlehneme nějakému tlaku, nějaké negativní energii z venku nebo pocitům, které na nás tlačí a ženou nás do kouta, tak pak můžeme nadávat jedině sami sobě, že jsme to nedali a neustáli. A lepší, než se z něčeho obviňovat, je udělat nějakou akci, učinit krok vpřed. Záleží na každém z nás. Podnikající student je hlavně o svobodě a o jiném myšlení lidí. Je to o tom, aby studenti změnili svoje myšlení právě nyní, v této době. V době, kdy mají ještě plno věcí před sebou.
Někteří studenti to mají těžší v tom, že jsou oběťmi svých rodin, klanů, předků, kteří to mají nějak ve svých hlavách nastavené a tato nastavení vkládají dál do svých dětí. Tato nastavení do nich vkládají už jenom tím, že spolu žijí určitým stylem života a ty děti pak opakují ty samé vzorce chování, které pak aplikují na svých vlastních dětech. Důležité je si to uvědomit. Vezměte si někoho, kdo vyrůstá v rodině, kde maminka je prodavačka a otec soustružník. Nic proti takovým povoláním, každý má svoji volbu, uvádím to jen jako příklad.
A oni ve svých dětech pěstují své zažité návyky a dávají jim do hlavy vzorce typu, že je život těžký. Že musejí chodit do práce, kterou k smrti nenávidí a přinesou domu 15 000 Kč za měsíc a z toho musí zaplatit nájem, nějaké to jídlo, atd., nedej bože nějaké dluhy. Tak co to dítě? Jak to dítě může vědět, že právě pro něj existuje i něco jiného? Doma se to zkrátka nenaučí. Musí přijít buď nějaký podnět z venku, který ho z toho vytáhne a ukáže mu jiný směr, nebo on sám se musí začít zajímat. A v tom našem světě je vše postavené na penězích. Tak to zkrátka je. A je dobré, mít peníze rád, a ne proti nim bojovat. A neříkat, jak si tamten nakradl v 90. letech a tamten tohle a onohle.
Zkuste se na to podívat jinak.
Zkrátka zkuste jim ty peníze přát! Já vím, že je to pro vás teď asi hrozné. Ale ono je hodně důležité, kam člověk zaměřuje svoji pozornost. Když člověk zaměřuje svoje myšlenky směrem, že někomu něco závidí a obviňuje ho, tak ono to ve vás vyvolává špatné pocity a ty pocity jsou vlastně předchůdci toho, co se pak vlastně děje v realitě samotné. Takže, když máte neustále špatnou náladu, a stále jen nadáváte, jak je všechno na „hovno“, tak se v těch srágorách stále utápíte. A jak se to pak může změnit v pozitivní směr? Není lepší se těmto myšlenkám a následným emocím vyvarovat a spíš zkusit pochopit, jak mechanismy fungují?
Pro mě osobně je důležité nedělat ze sebe oběť, nelitovat se, prostě ze sebe nedělat chudáka. A dejte si pozor, protože oběť se skvěle maskuje. Můžete si myslet, že oběť nejste, nadáváte na ostatní, ale ono se vám to krásně zrcadlí. Ta situace vám nastavuje jen pomyslné zrcadlo. Ve finále to ukáže stejně na vás. Takže je dobré na to myslet a dát si pozor.
A také zastávám názor, jak je důležité, aby se každý staral především sám o sebe a o to, aby se měl co nejlépe. Nejlépe pomůžete druhým tak, že je budete inspirovat. Dávejte svou pozornost, produkty, rady, svůj čas jen těm, kteří o to opravdu stojí. Jinak je to ztráta energie. Investujte sami do sebe, protože tím pak můžete inspirovat ostatní lidi a inspirace v pozitivním slova smyslu je tou nejlepší motivací pro nás všechny.
Hezký den.
Monika Švejdová www.monikasvejdova.cz
Miluje pracovní svobodu a usnadňuje cestu lidem, kteří chtějí podnikat, ale nevědí jak začít
Autorka online kurzu Podnikající student
To je jedna z věcí, která mě mrzí. Že jsem nezačala podnikat právě při studiu na Vysoké škole. Vlastně je hrozně fajn studovat a podnikat, protože není nutné platit různé věci. Ale i tak nelituju, že jsem začala podnikat. Momentálně ale trošku tápu – tady jsem našla něco o virttuálním sídle. Je to vhodné pro živnostníka?
Skvělý článek!